8.den - úterý 12.7.2016
Úterní ráno je podmračené, ale i přesto je venku hodně nepříjemné dusno. Rozhodujeme se tedy jen pro krátkou procházku k vyhlídce na vodopád Boka. Narozdíl od včera se dnes Hynečkovi nechce šlapat a dožaduje se přesunu do krosničky na tátových zádech.
Nakonec samozřejmě dosahuje svého a v podstatě celé nepříliš dlouhé stoupání absolvuju s Hynečkem na zádech. Ten mi pak za odměnu na vyhlídce nachystal stativ :-)
A tohle je on, nejvyšší vodopád celého Slovinska.
Hynečka ale i nadále zajímá spíš stativ...
Nakonec si ale i toho vodopádu všímá :-)
Najde se chvilka i na filozofickou úvahu nad svačinou.
Na oběd se vracíme do Bovce na apartmán a jelikož přichází bouřka, oddáváme se stejně jako včera spolu s Hynečkem sladkému poobědovému spánku. Odpoledne se pak jdeme projít po Bovci, nemůže samozřejmě chybět ani zmrzka.
Později přichází další bouřka, ale docela rychle mizí a zdá se podle radaru, že by to již pro dnešek mohla být poslední, zkoušíme tedy štěstí a vyrážíme nahoru na Mangarstké sedlo. Tam nás vítá zamračená obloha a ledový vichr. Hyneček odmítá opustit relativně vyhřáté auto :-)
Nechávám tedy Hynečka s Luckou v autě a jdu se kouknout aspoň na nejbližší vyhlídku, vzdálenou od auta nějaké dvě minuty chůze. Během chvilky padá hustá mlha a během další čtvrthodinky se pak zvedá jen asi třikrát na pár vteřinek. Už to vzdávám a vracím se k autu, kde mě vítá vysmátý Hyneček sedící za volantem.
A pak se mraky trhají a chvílemi začíná dokonce prosvítat sluníčko.
Brzy se otevírá i pohled na italskou stranu k jezerům Fusini.
Ale hlavním motivem je samozřejmě majestátný štít Mangartu.
Chvíli se kochám a fotím, pak jdu vystřídat Lucku do auta za Hynečkem, aby se taky mohla jít kouknout a pak už je na čase vyrazit zpět dolů. Dvě krátké zastávky u silnice si ale ještě neodpustíme.
Do Bovce se vracíme až po osmé hodině večerní, večeři dnes řešíme v místní kebabárně a pak už hurá na kutě. Zítra nás čeká přesun k moři na Istrii.
PŘEDCHOZÍ DEN - PONDĚLÍ 11.7. | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - STŘEDA 13.7.