1.den - úterý 5.7.2016
Na výpravu jižním směrem vyrážíme v pondělí po desáté hodině večerní s předpokladem že Hyneček, který obvykle v autě usíná i na relativně krátkých trasách noční přesun prospí, což nakonec vychází tak nějak z poloviny. Kratičkou zastávku na rakouské hranici, kde kupujeme místní a slovinskou dálniční známku, ještě zvládá bez probuzení, ale při té další, kterou děláme po více než 400 kilometrech jízdy po půl třetí ráno před Klagenfurtem, už se probouzí a zdá se dočista odpočatý. Po zbytek přesunu mě udržuje v pozornosti svým žvatláním a výskáním a tak před půl pátou ráno šťastně přijíždíme k naší první plánované zastávce ve Slovinsku, kterou je kostelík v Jamniku, jemuž kulisy tvoří štíty slovinsko-rakouského hraničního pohoří Karavanky pod nímž jsme o necelou hodinku dříve prosvištěli tunelem.
Po asi půlhodinovém odpočinku, protažení a pofocení se vydáváme zpět do údolí a přejíždíme k nedalekému Bledskému jezeru právě v momentě kdy nad hory nad ním se tyčící vychází sluníčko a stoupá horkovzdušný balon, jehož pasažerům lze v tento moment jen závidět.
Na Hynečkovi se pomalu ale jistě začíná projevovat krátký noční spánek, takže od jezera Bled opět brzy odjíždíme a pokračujeme slabou půlhodinku do vesničky Koprivnik v Bohinju, kde parkujeme u kostelíku.
Odtud si chceme vyšlápnout na vyhlídku Vodnikov Razglednik, která nabízí nádherný výhled na Bohinjské jezero u něhož máme strávit následující tři noci. Během krátkého přesunu Hyneček tvrdě usíná a jelikož se nebudí ani po zastavení motoru sklápíme i my sedadla a společně zhruba hodinku dřímáme. Poté vyrážíme na asi kilometr vzdálenou vyhlídku, která je opravdu parádní. Bohinjské jezero je i teď, tedy kolem desáté hodiny stále skryto po rozpouštějící se mlhou.
Vracíme se oklikou do Koprivniku, který vypadá jako naprosto idylická vesnička.
Před půl jedenáctou vyrážíme dále, čeká nás poslední půlhodinka cesty do Ribčev Lazu, kde se ubytováváme v předem rezervovaném apatrmánu BOOA Rooms. Jsme tu sice o dvě hodinky dříve než je oficiální check-in time, nicméně pan domácí s tím nemá problém a ihned nám přiděluje právě uklizený pokojík s ještě mokrou podlahou. Rychle stěhujeme z auta ty nejnutnější věci a co nejrychleji se vydáváme na procházku k asi půl kilometru vzdálenému Bohinjskému jezeru.
Poté co si Hyneček dostatečně vynahradí dlouhé sezení v autě si v nedaleké restauraci dáváme pozdní oběd, ke kterému nám k našemu překvapení donesou Matonku (jinde ve Slovinsku už měli místní minerálky, které mají lehce slanou chuť).
Před půl třetí se vracíme na apartmán a tentokrát společně s Hynečkem se všichni oddáváme odpolednímu odpočinku, který se nakonec protahuje na tři hodiny sladkého spánku. Po šesté hodině pak vyrážíme na druhý konec Bohinjskému jezera, kde se nachází jeden z nejznámějších slovinských vodopádů - Savica. Bláhově si myslíme, že v tuto relativně pozdní hodinu unikneme placení parkovného i vstupu na stezku k vodopádu, ale i před půl sedmou se tu stále vybírá. Mimochodem v placení parkovného téměř všude jsou slovinci snad ještě lepší jak my v ČR :-) Necelou půlhodinku stoupáme k vyhlídkovém altánku, odkud se nám otevírá pohled na opravdu krásný vodopád.
Večer děláme trošku pořádek ve věceh na rychlo vytahaných dopoledne z auta a pak už je čas jít na kutě. První slovinský den byl opravdu dlouhý a příjemně nás naladil na dny příští.