6.den - neděle 10.7.2016
Včerejší ráno nahoře pod Mangartem mě navnadilo, takže i dnes vstávám před čtvrtou hodinou a vyrážím tmou vzhůru. Včera při návratu k autu jsem si všiml jiného vozu až úplně nahoře na Mangartském sedle, což znamená že cesta za zákazem vjezdu průjezdná je a také to, že dnes se tam vydám já :-) Cestu už znám ze včera, takže přece jen trošku více odsýpá. Jenže jsem zase vyjel později a tak nahoře parkuji krátce před pátou hodinou a na vyhlídkový hřebínek vrcholu Travník "vybíhám" téměř zároveň s vycházejícím sluníčkem.
Zanedlouho po východu začínají jeho paprsky barvit majestátný štít Mangartu a já si připadám jako v pohádce. Nevím kam dřív koukat a co dřív fotit, opravdu úžasná podívaná.
Přímo v Bovci sice včera nepršelo ale jinak se krajem pár bouřek přece jen prohnalo a takhle po ránu je tím pádem krásně vyčištěný vzduch a parádní dohlednost. Na místě samém jsem si lámal hlavu s výraznou pyramidou na vzáleném horizontu, až později doma jsem dohledal, že jsem koukal na více než 100 kilometrů vzdálený Grossglockner.
Pro představu co vše je možné z místa kousek nad Mangartským sedlem vidět opět doporučuju mrknout na počítačem vygenerované panorama. Sluníčko postupně nabírá na síle a barvy se z krajiny postupně vytrácí.
Po šesté hodině ranní je na čase zahájit sestup zpět k autu, bylo to opravdu nádherné ráno které člověka dokáže neuvěřitelně dobít energií. Jen já, hory a stádečko opodál se pasoucích ovcí.
S dobrou náladou se vracím na apartmán za Luckou a Hynečkem a po snídami vyrážíme autem na sedlo Vršič odkud máme v plánu podniknout nenáročnou tůru na vyhlídkový vrchol Slemenova špica. Přijíždíme akorát včas abychom bez větším problémů zaparkovali a vydáváme se vzhůru do sedýlka pod Malou Mojstrovkou. Hned na začátek nás čeká pěkný krpál, na půlkilometru dvousetmetrové převýšení, takže je celkem fajn se čas od času zastavit a pokochat se výhledem na hory.
Konečně jsme v sedýlku odku se trasa rozdvojuje, vlevo vede stezka na Malou Mojstrovku a my pokračujeme mírným klesáním vpravo.
Zanedlouho se nám začínají otevírat pohledy do krajiny, většinu zdejších stromů jsou modříny a tak si představuju jaká nádhera to tu musí být v pozdním podzimu.
Po pohodovější části nás v závěru čeká závěrečný výšvih na samotná vrchol Slemenova špica, tedy opět téměř dvě sta výškových metrů na poměrně krátké vzdálenosti, přiznám se že s Hynečkem na zádech toho v panujícím vedru mám v samotném závěru dost. Ale pohledy které se nám po zdolání vrcholu otevřeli rozhodně za tu trochu námahy stály.
Chvilku se kocháme téměř kruhovým rozhledem a poté sestupujeme na louku kousek pod vrcholem, která se v krásném letním dni proměnila ve velké piknikové stanoviště, je vidět že výšlap na Slemenovu špicu je mezi místními populární. Zatímco my s Luckou si dopřáváme krátká odpočinek ve stínu stromu, Hyneček který valnou část cesty prospal je ve svém živlu :-)
Je načase vydat ze na zpáteční cestu k autu, tak ještě na rozloučenou foto z louky pod Slemenovou špicí, kde výhledům dominuje 2645 metrů vysoký Jalovec.
Vracíme se stejnou cestou, takže nás čeká převážně klesání. Před sedýlkem pod Mojstrovkou se ještě jednou ohlížíme zpět na nenápadný vrchol Slemenova špica.
A ze samotného sedla se pak kocháme panoramatickými pohledy na sedlo Vršič.
Zbytek odpoledne pak trávíme u jezera Jasna nedalko Kranjske gory, těšili jsme se na koupačku, ale i tady byla voda hódně studená. Nicméně aspoň na pár vteřinek jsme tam nakonec s Luckou vlezli.
Hyneček koupání odmítl, ale o to víc si užil místní zmrzku :-)
Navečer pak potřetí a už naposledy překonávám sedlo Vršič a vracíme se zpět do Bovce. Dnešní den se opravdu vydařil.
PŘEDCHOZÍ DEN - SOBOTA 9.7. | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - PONDĚLÍ 11.7.