5.den - sobota 9.7.2016
Budím se před tři čtvrtě na čtyři, v tichosti na sebe hážu připravené oblečení, na záda fotobatoh a krátce před čtvrtou vyrážím vzhůru na Mangartské sedlo. Nejprve širokou pohodlnou silnicí, ze které kousek před Predilským sedlem odbočuje o poznání užší silnička šplhající v mnoha serpentinách až do nadmořské výšky nad 2000 metrů. Tak vysoko se ale nedostávám, protože kousek za chatou Koča na Mangrtskem sedlu je značka zákaz vjezdu z důvodu sesuvu půdy. Popravdě řečeno cesta dále nevypadá neprůjezdná, ale takhle ráno za šera se mi nechce riskovat případné couvání na uzoučké horské silničce. Odstavuju tedy auto na parkovišti opodál a rychle se vydávám na hranu pár desítek metrů ode mě, zjistit zda se odtud bude dát něco pofotit. Místo není úplně marné a tak stavím stativ a ještě řádnou chvilku před východem sluníčka pořižuju první záběry.
První paprsky začínají olizovat vršky masivu Jof Fuart (2666 mnm) a začíná představení které se nikdy nemůže okoukat.
Sluníčko se po dvaceti minutách na krátkou chvilku schovává za mraky čehož využívám k přesunu na brdek opodál. Následně jsem si v mapách zjistil že jsem zbytek tohoto krásného rána pozoroval z vrcholu kopce Mali Vrh (1992 mnm). Generátor panoramat pohled z něj slibuje zhruba nějak takto. Co jsem viděl a vyfotil z vrcholku já můžete vidět níže, za sebe musím říct že rozhodně stálo za to se sem vyškrábat.
Před sedmou hodinou vyrážím zpět dolů do Bovce a vzhledem k tomu že Lucka s Hynečkem ještě spí vydávám se pro čerstvé pečivo k snídani. Dopoledne pak věnujeme procházce kolem kaňonu říčky Soča, který je ve své spodní části v dnešním horkém dni doslova obležen koupáníchtivými turisty. Většina si ovšem, tak jako my, smočí maximálně nohy. Voda je opravdu proklatě studená.
Po výborném obědě na který se stavujem v hospůdce ve vesničce Koritnica pak s vidinou koupání přejíždíme do Itálie přes sedlo Predil ke stejnojmenému jezeru. Bohužel jsme trošku podcenili nadmořskou výšku jezera (969 mnm), které je i po sérii horkých letních dní opravdu ledové. Navíc se i žhnoucí slunce schovalo za mraky, takže opět jen oplachujeme nohy a hrajeme si s Hynečkem na břehu.
S přibývajícím časem přibývá i těžkých mraků na obloze a zdá se že dnes to s bouřkou konečně vyjde. Jenže chyba lávky, podvečer je sice podmračený, ale deště a tím pádem pročištění těžkého vzduchu jsme se opět nedočkali.